27. září 2023
Aktuality
Zajímá vás, jak to chodí na oddělení humanitární a rozvojové pomoci v Charitě Česká republika? Pravidelně zpovídáme naše kolegy o jejich práci po celém světě. Tentokrát jsme si povídali s Annou Čaňovou, naší finanční koordinátorkou pro Blízký východ.
Kdy jste začala pracovat v Charitě a co vás přivedlo k práci v neziskovém sektoru?
V Charitě jsem začala pracovat v dubnu 2022, takže jsem tu něco přes rok a půl. Neziskový sektor mě vždycky lákal. Chtěla jsem pomáhat tam, kde je to potřeba. Zároveň se mi líbí to neformální prostředí a fakt, že mezi kolegy panuje vstřícnost.
Pracujete na pozici finanční koordinátorky pro Blízký východ. Co si pod tím můžeme představit?
Jsem vlastně takovou hlavní spojkou mezi pražskou centrálou a našimi zahraničními pobočkami v Iráku a Sýrii, respektive Turecku, protože odsud řídíme i naše aktivity v severozápadní Sýrii. Mám na starosti finanční stránku našich projektů, tedy aby všechno probíhalo v souladu s pravidly našich dárcovských institucí.
Co vás na práci v Charitě nejvíc baví?
Je toho samozřejmě víc. Oceňuji hlavně flexibilitu, různorodost a taky přátelský kolektiv. Dřív jsem delší dobu pracovala v různých zemích Blízkého východu a nerada bych se toho světa vzdala. Dlouhodobá práce v terénu je ale náročná na psychiku, je to hodně stresové povolání. Já jsem měla neustále sbalený batoh a musela jsem být ve střehu, kdyby se něco stalo.
Jako finanční koordinátorka v Praze mám mnohem klidnější pracovní prostředí, ale jsem v každodenním kontaktu s kolegy z Iráku a Sýrie. Pro mě je tento region opravdu srdcovou záležitostí, takže jsem moc ráda, že mám možnost se tam vracet v rámci služebních cest. Zároveň vím, že se vrátím zpátky do svého konformního života, a díky tomu si uvědomuji, že tu máme být za co vděčni. Práce v Charitě mi umožňuje propojit oba světy. Pracovat z pohodlí domova a zároveň dělat práci, která mě naplňuje, v regionu, který je mi blízký.
Co vám na Blízkém východě tolik učarovalo?
Já jsem paradoxně na začátku kariéry chtěla pracovat v Africe, ale shodou okolností jsem se dostala do Palestiny, kde jsem strávila 2 měsíce na pozorovací misi. Zjistila jsem, jak moc jsou místní lidé přátelští a pohostinní. Žila jsem také v Libanonu, kde jsem pracovala pro italskou humanitární organizaci. Právě Libanon nebo třeba kdysi Sýrie byly bohaté země, ale během chvíle se situace pro zdejší obyvatele výrazně zhoršila. Umím si představit, že něco podobného by se mohlo stát i mně, a tak je pro mě jednoduché se s místními ztotožnit.
Tento region je mi blízký nejenom lidsky, ale také profesně. V době, kdy jsem v Charitě začínala, se většina našich aktivit věnovala humanitární pomoci. Pro mě jako pro finanční koordinátorku představují tyto projekty výzvu; velice často se mění a většinou je musíme upravovat podle potřeb lidí, kterým pomáháme. Je to tedy o něco kreativnější než projekty, které se věnují rozvojové spolupráci. Ty se totiž píší na několik let. Reflektujeme ale potřeby lidí, takže i naše práce v současnosti směřuje k dlouhodobějším rozvojovým aktivitám.
Zastavme se na chvíli u aktivit Charity na Blízkém východě. Naznačila jste, že se tady naše práce pomalu proměňuje. Jak v tomto regionu dnes Charita pomáhá?
Ještě před rokem a půl se naše projekty v Iráku věnovaly humanitární pomoci, jako je zajištění důstojného bydlení a také výstavba hygienických zařízení pro lidi vysídlené válkou. V tuhle chvíli se soustředíme na zajištění soběstačnosti, tedy aby se lidé, kteří se postupně vrací po válce domů, nebo se rozhodli zůstat, měli jak uživit.
Snažíme se, aby naše aktivity pomáhaly místním v boji s klimatickou změnou. Irák je z velké části poušť a je to jedna ze zemí, které trpí změnou klimatu nejvíce. Proto ukazujeme zdejším farmářům moderní zemědělské metody, díky kterým i v takto náročných podmínkách dokáží sklízet úrodu několikrát ročně.
V turecko-syrském pohraničí se věnujeme humanitární pomoci pro lidi zasažené zemětřesením. Zajišťujeme pro ně potraviny, bezpečná přístřeší a sanitární zařízení. Co se týče našich aktivit, Blízký východ je opravdu rozmanitý, a proto mě ta práce tolik baví.
Zmiňovala jste překážky, se kterými jste se potýkala během svého působení v Palestině a Libanonu. Potýkáte se s nějakými překážkami i nyní?
Občas může být problémem vzdálenost mezi Prahou a mými kolegy na Blízkém východě. Přece jen je lepší, když se s kolegy občas potkáte i naživo. K tomu nám slouží služební cesty, díky kterým máme šanci vytvořit si bližší vztahy, a i díky tomu se nám lépe pracuje.
Je třeba taky myslet na to, že Blízký východ má odlišnou kulturu a jiné zvyky, které je třeba v pracovním prostředí dodržovat. Pro mě je to jednodušší, protože jsem si na to za ty roky zvykla.
Hovořila jste o možnosti podívat se do našich kanceláří díky služebním cestám. Vy sama jste pobočky Charity v zahraničí navštívila?
Ano, zatím nejčastěji cestuji do Iráku, a to hlavně proto, že jsem nejprve zastupovala pozici finančního manažera a následně jsem zaučovala nové kolegy. Také jsem byla u naší partnerské organizace Violet v turecké provincii Hatay, odkud řídíme naše aktivity v severozápadní Sýrii. To bylo chvíli před tím, než tuto oblast zasáhlo zemětřesení.
Není to ale tak, že bych pravidelně jezdila do našich kanceláří. Moje služební cesty vycházejí z nějaké akutní potřeby týkající se financí. Pokud není potřeba, tak nejezdím, protože každá cesta něco stojí.
Jak vypadá váš běžný pracovní den?
Do práce chodím nejpozději na osmou a snídám většinou až v kanceláři, protože hned po probuzení nemám hlad. Mezi mnou a kolegy v Iráku a Sýrii je menší časový rozdíl, takže většinou máme hned z rána nějaký meeting. Každý den je ale jiný. V pátek se na Blízkém východě nepracuje, místo toho pracují v neděli, takže mám víc času dohonit, co jsem nestihla během týdne.
Na co jste ve své práci nejvíc hrdá?
Největší radost mám z toho, že pomáháme lidem, kteří to opravdu potřebují. A to se nám daří díky dobrým vztahům s místními, protože bez jejich lokálního know-how se neobejdeme.
Situace u nás v Česku je pro mnohé skupiny obyvatel v současné chvíli také náročná. I tak ale lidé, včetně důchodců a matek samoživitelek, pomáhají ostatním. Na jaře se u nás v pražské kanceláři zastavila jedna seniorka, aby nám předala peníze na podporu lidem zasaženým zemětřesením v Sýrii a Turecku. Nemá internetové bankovnictví, tak přinesla peníze osobně. To mi udělalo velkou radost.
Co děláte, když zrovna nejste v práci? Jaké jsou vaše koníčky?
Ráda trávím čas v přírodě. Když je toho na mě moc, tak zmizím do lesa a spím pod širákem. Miluju vysokohorskou turistiku a taky ráda v Praze chodím na trampolíny.
Láká vás stáž anebo práce v Charitě? Přidejte se k nám!
